Praga to miasto, które całe jest jak wielka atrakcja turystyczna. Już spacer jej ulicami, oglądanie budynków z różnych epok, kościołów czy pięknych panoram Pragi przynosi wiele pozytywnych emocji.

Możemy wędrować wąskimi uliczkami i szerokimi alejami, iść wzdłuż rzeki, czy ją przekraczać po mostach i cieszyć oczy widokami. Wszystkie te ulice, bulwary, mosty są oczywiście ogólnodostępne, dzięki temu już spacer po mieście możemy potraktować jako zwiedzanie Pragi za darmo.

The post Zwiedzanie Pragi first appeared on TISK FOTOGRAFIÍ.

Výroba: nabírání papíroviny z kádě na čerpací formu. Původní čerpací formu tvořil laťový rám vyztužený žebry, na kterých bylo upevněno síto. Forma měla dvě části – síto a snímatelný rám – jeho výškou se řídila vrstva papíroviny a tím i gramáž papíru. Formy si mohl papírník vyrábět sám, ale vyráběli je také formaři.

Na ručním papíru se objevují stopy síta (žebrování) nazývaný vergé [veržé] a vodotisky. Objevují se papíry bez stop síta na papíru a bez stop síta v průsvitu – síto bývalo velice husté. Takový papír se nazývá velin.

Příprava

Použitá vláknina se pak upravuje podle typu vyráběného papíru a to mechanicky a chemicky. Mechanické úpravy – mletí. Vláknina se ve vodní suspenzi mele kontinuálně v diskových mlýnech. Pro měkké savé papíry se vláknina mele velmi málo, avšak pro tukotěsné papíry (pergamenová náhrada)je stupeň mletí velmi vysoký. Chemické úpravy – do vlákniny se přidává kationický škrob (zvýšení pevností papíru), barvy, klížidlo (proti rozpíjení tiskových barev nebo inkoustu), plniva – kaolin nebo uhličitan vápenatý (aby nebyl papír průsvitný), retenční prostředky (pro zvýšení výtěžnosti), a další chemické prostředky.
archivní papír, plátna pro tisk, platno pro tisk, plátno pro digitalní tisk, plátno pro inkoustový tisk, 100% bavlna papir, bavlněný papír, papíry s bavlny, hahnemuhle, papír rag

Papírenský stroj

Mokrá část. Vláknitá suspenze natéká na podélné nekonečné síto kde dochází k odvodnění vlákniny tak, že vlákna se usazují na povrchu síta a voda protéká do sběrné vany. Dále se může voda ze spodní strany síta odsát sacími skříněmi. Lisová část. papírový list se snímá ze síta pomocí plstěnce do lisové části (několik válcových lisů za sebou), kde se lisováním odstraní další množství vody z papírového listu. Sušící část. Protože již není možné mechanicky odstranit zbylou vodu v papírovém listu, musí se papírový list sušit na válcích, které jsou vytápěny párou. Ve středu sušící části může být umístěno natírací zařízení pro povrchové úpravy papíru (povrchové klížení nebo natíraní). Na konci papírenského stroje může být kalandr. Jedná se o zvláštní lis, kde se papír povrchově uhlazuje, pak následuje navíječ kde se papírový list navíjí do rolí nebo řeže na formáty.

prodej papíru, prodej papiru, ruční papír, rucni papir, umělecký papír, umelecky papir, fine art papír, fineart papir, bavlněný papír, barytový papír, baryta, oboustranný papír, oboustranny papir, oboustranny papir pro digitalni tisk, texturovaný papír, texturovany papir.

The post Prodej a výroba papíru first appeared on TISK FOTOGRAFIÍ.

Nejčastěji je zařízením pro pořízení fotografie právě fotoaparát, médiem pro zachycení a (dočasné) uchování obrazu je pak fotografický film (nebo paměťová karta v případě digitálního fotoaparátu), existují však i další metody, např. fotokopírky nebo xeroxy, fungující na principu elektrického náboje.

Základy fotografie

Fotograf ovládá fotoaparát a vystaví tak světlocitlivý materiál světlu. Tak je vytvořen obraz, který nazýváme fotografií. Při expozici fotografie se hledí především na následující kritéria:

• zaostření
• rychlost závěrky
• clona
• ohnisková vzdálenost objektivu
• citlivost média
• použité filtry, nástavce a další doplňkové efekty
• podstata média samotného

Tato hlediska spolu nerozlučně souvisí, neboť mění celkové množství světla dopadajícího na médium. Změna kteréhokoli z nich změní i výslednou expozici. Mnohé fotoaparáty automaticky přizpůsobí např. clonu nebo zaostření vzhledem k nastavenému času a podobně (automatický režim).

inkoustový tisk, pigmentový tisk, tisk fotografi, tisk fotografií, giclée, fotorealistický tisk.

Délce expozice se říká „rychlost závěrky“ nebo jednoduše „čas“, tento čas se měří ve zlomcích sekundy, případně ve vteřinách. Clona je vyjádřena jako poměr ohniskové vzdálenosti objektivu, proto je často označována písmenem F (z anglického focal – ohniskový). Pokud je průměr clony jedna čtvrtina ohniskové vzdálenosti, je nastavena clona „f/4“. Obvykle objektiv nabízí clony 2.8, 4, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, přičemž při každém skoku o jeden stupeň výše se objem dopadajícího světla dvakrát zmenší a naopak. umělecký tisk, umelecky tisk, digitální tisk, digitalni tisk, fine art tisk, fotografický tisk,

Dějiny fotografie

První známý pokus o zachycení obrazu na světlocitlivém materiálu pomocí camery obscury provedl britský vynálezce Thomas Wedgwood okolo roku 1800. Pokoušel se o to prostřednictvím papíru či kůže naimpregnovaných dusičnanem stříbrným. I když se mu povedlo zachytit siluety objektů umístěných na přímém slunci, a dokonce zvládl zachytit i obrysy maleb na skle nasvíceném sluncem, bylo roku 1802 ohlášeno, že „obrazy vytvořené prostřednictvím camery obscury jsou příliš slabé na to, aby měly za přiměřenou dobu vliv na dusičnany stříbra“. Obrazy siluet časem zcela ztmavly.

První známou fotografii vytvořil roku 1822 francouzský vynálezce Nicéphore Niépce, při pokusech o vyhotovení tisku však byla zničena. Niépce byl znovu úspěšný v roce 1825, když vytvořil heliografickou kopii rytiny chlapce vedoucího koně, která byla objevena roku 2002 a je v současnosti považována za nejstarší dochovaný snímek. Přesto je však známější jeho fotografie Pohled z okna v Le Gras, která vznikla roku 1826. umělecký tisk

Jedná se o nejstarší dochovaný snímek venkovní krajiny vytvořený fotoaparátem a Niépce k jeho vytvoření použil cínovou desku pokrytou petrolejovým roztokem, přičemž čas expozice byl celých osm hodin za slunného dne. Tento zdlouhavý proces se ukázal být slepou uličkou a Niépce začal experimentovat se sloučeninami stříbra, přičemž vycházel z poznatků Johanna Heinricha Schultze, který zjistil, že směs křídy a stříbra tmavne, pokud je osvětlena.

The post Fotografie, díl druhý first appeared on TISK FOTOGRAFIÍ.

Historie

Uhlotisk charakterizoval secesní piktorialismus. Jako technika tento tisk dominoval na výstavě Klubu fotografů amatérů v roce 1899. / fotorealistický tisk /  V českých sbírkách je zastoupen v dílech Františka Drtikola a Josefa Sudka, kteří si jej oblíbili pro jeho bohatost polotónů, sametově matný povrch, dobrou tonalitu bez viditelné textury a jemný reliéf. / profesionální tisk, černobílé tisk, fine art tisk/ Josef Sudek se po roku 1940 vrátil k uhlotisku v obavě o trvanlivost bromostříbrných pozitivů. /černobílé fografie, tisk černobílých fotografií, tisk černobílych fotek / Drtikol používal oblíbený uhlotisk nejen na počátku století, ale také v době od roku 1927 do 1928. A pak vnikla tiskárna.

Princip

Vznikl z osvícené želatiny obsahující pigment, která byla zcitlivěna v roztoku chromu (chromovaná želatina). Obraz tvoří pigment, který zabarvuje želatinu. Želatina je utvrzená světlem a po osvětlení se již v teplé vodě nerozpouští. Z podložky, která byla provizorní, se obraz přenesl na papír, tiskací válec, filmovou fólii, sklo, porcelán, textil nebo kov. Vznikl tak zrcadlově převrácený obraz. U motivů, kde by to vadilo, muselo dojít ještě k jednomu přenesení. Jako pigment sloužily saze, kaselská hněď nebo siena pálená. Pigmentový tisk může být zabarvený do žlutého, purpurového nebo azurového tónu. Vyznačoval se světlostálostí a trvanlivostí.

William Downey: Vědec Sir William Thomson, 1900

Uhlotisk (karbonotisk nebo pigmentový tisk) je historicky nejstarší ušlechtilý fotografický tisk používaný v letech 1890-1900. Jedná se o vymývaný tisk přenesený na papír. Za vynálezce je považován Louis Alphons Poitevin roku 1855, poprvé použila uhlotisk v praxi firma The Autotype Co. o pět let později v Londýně. V českých sbírkách je zastoupen v dílech Františka Drtikola a Josefa Sudka, kteří si jej oblíbili pro jeho bohatost polotónů, sametově matný povrch, dobrou tonalitu bez viditelné textury a jemný reliéf. Pigmentovy tisk fotografií v Praze.

The post Pigmentový tisk (uhlotisk) first appeared on TISK FOTOGRAFIÍ.

tisk fotografie

Julia Calfee žila v hotelu čtyři roky, které ji poskytly možnost spřátelit se s řadou jeho dlouhodobých obyvatel a umožnily její kameře, aby se stála téměř neviditelnou.

tisk fotografie praha

Sama k tomu říká: „Když jsem fotografovala v Chelsea Hotelu, pobývala jsem na jednom místě či v jisté situace celé hodiny. Čas míjel a má přítomnost jakoby se stávala méně a méně viditelnou. Někdy jakobych úplně zmizela.” Díky svému dlouhodobému pobytu a navázaným přátelstvím, jedním slovem, díky pohledu zevnitř, Julia Calfee dokázala zachytit to, co se většině jiných fotografů a filmařů nepodařilo: neopakovatelnou intimní atmosféru místa, utvářenou osobnostmi jeho obyvatel i celkovým prostředím včetně jeho archetypů, legend a přízraků.

Julia Calfee se narodila v USA, většinu svého života po studiích však strávila v Evropě.

tisk fotek praha

Vystudovala žurnalistiku na New York University, studovala také dějiny umění na Sorbonně. K jejím publikacím patří Photogénèse (Joan Miró Foundation, 1995) The Mountain Spirits of Mongolia (Richard Liu Foundation, 2002) a Spirits and Ghosts: Journeys through Mongolia (PowerHouse Books, 2003).

kvalitní tisk fotek

Její fotografie a fotografické eseje byly uveřejněny v předních světových časopisech a novinách, The New York Times, The New York Times Magazine, Time, Business Week, The Sunday Times of London, Paris Match, The Guardian, Elle Italia, Elle Japan, Paris Photo, Digital Photography, Corriere della Sera, foto8. Své fotografie Julia Calfee také vystavovala v muzeích a galeriích ve Francii, Velké Británii, Itálii, Belgii, Španělsku a USA.

tisk fotografií praha | tisk fotografií

Par dalších umělců kterých výstavy se připravují v galeriích světa:

The post Julia Calfee: CHELSEA HOTEL ZEVNITŘ / DOX first appeared on TISK FOTOGRAFIÍ.

To je považováno za nejjednodušší Mít ruční vinutí fotoaparát pro dvojité expozice. Na automatických navíjecích kamer , jakmile je snímek pořízen film je obvykle navinuta na další snímek . Některé pokročilejší automatické navíjení fotoaparáty mají možnost vícenásobné expozice , ale to musí být nastavena před provedením každé expozice. Ruční navíjení kamery s mnohočetnými expozice lze nastavit na dvojité vystavit po provedení první expozici . Více zde.

Vzhledem k tomu, fotografování vícenásobné expozice odhalí stejném snímku několikrát , záporná korekce expozice musí být nejprve nastaveny , aby nedošlo k přeexponování. Například , aby se odkryla rám dvakrát správnou expozici ,-1 kompenzace EV , musí být provedena , a -2 EV pro odhalení čtyřikrát . To nemusí být nutné při fotografování osvětlený objekt na dvě (nebo více ) různých poloh proti dokonale tmavém pozadí prostor pozadí bude v podstatě neexponované . Více zde.

Střední až nízké hladiny osvětlení je ideální pro dvojité expozice. Stativ nemusí být nutné, pokud kombinování různých scén v jednom záběru . Za určitých podmínek , například záznam celého průběhu zatmění v několika expozicích ,stabilní stativ je zásadní.

Více než dvě expozice lze kombinovat , s péčí , aby přeexponovat film . Více zde.
Digitální technologie umožňuje snímky se překrývají přes sebe pomocí software foto editor , jako je například Adobe Photoshop nebo GIMP. Ty umožňují krytí snímků má být změněn, a obraz bude překrývat jiný . Také můžete nastavit vrstvy do režimu , který „dodává “ barvy dohromady , spíše než aby se barvy buď snímku světle a průsvitné množit. Mnoho digitálních SLR fotoaparáty umožňují vícenásobné expozice se provádí na stejném snímku ve fotoaparátu bez nutnosti jakéhokoli externího software.

The post Vícenásobné expozice first appeared on TISK FOTOGRAFIÍ.

Lucida fotoaparát provádí optický překrytí předmětu je zobrazeno na povrchu , na kterém je umělec kreslení . Umělec vidí i scénu a kreslicí plochu současně , jako v fotografické dvojité expozice . To umožňuje, aby umělec kopírovat klíčové body scény na kreslící plochu , a tím napomáhá přesné vykreslování pohledu .

Fotoaparát lucida byl patentován v roce 1807 William Hyde Wollaston . Základní optika byly popsány 200 roků dříve Johannes Kepler v jeho Dioptrice ( 1611 ), ale není tam žádný důkaz , že ani jeho současníci budoval pracovní kamera lucida . V 19. století , Keplerova popis se zcela upadla do zapomnění , tak nárok Wollaston nikdy zpochybněna . Termín „kamera lucida “ ( latinsky “ light room“ , na rozdíl od camera obscura „dark room“ ) je Wollaston je. (viz Edmund Hoppe , Geschichte der Optik , Lipsko 1926 ) Více tisk fotek.

Zatímco na svatební cestě v Itálii v roce 1833 ,fotografické průkopník William Fox Talbot použil lucida kamery jako skicování pomoc . On později zaznamenal , že to byl na hřišti se svými vyplývající úsilí, které ho povzbudil hledat prostředky k “ způsobit, že tyto přirozené snímky, které chcete otisknout sebe trvale “ .

V roce 2001 , umělec David Hockney kniha Secret Znalosti: znovuobjevení ztracené techniky starých mistrů se setkal s kontroverzí . Jeho argument , známý jako Hockney – Falco práce , je to pozoruhodný přechod ve stylu pro větší přesnost a realistické , k nimž došlo po desetiletí 1420s lze připsat objev umělců na schopnosti optických projekčních přístrojů , zejména uspořádání použití konkávní zrcadlo promítat skutečné obrazy . Jejich důkaz je z velké části založena na charakteristikách obrazy největších umělců pozdějších staletích , jako Ingres , Van Eyck , a Caravaggio. Více tisk fotek v Praze.

Lucida Fotoaparát je ještě dnes k dispozici prostřednictvím art- dodavatelských kanálů , ale není známo, nebo široce použitý.
Název „kamera lucida “ ( latina pro “ lehkou komory „), je zjevně určen k vyvolání mnohem starší podpory kreslení , camera obscura ( latina pro “ temné komory “ ) . Neexistuje žádná optická podobnost mezi zařízeními . Lucida Fotoaparát jelehký, přenosný přístroj, který nevyžaduje zvláštní světelné podmínky . Žádný obraz se promítá do lucida kamery. Více Papír pro tisk fotek.

V nejjednodušší formě lucida kamery ,umělec se dívá dolů na kreslící plochu přes polovina – postříbřené zrcadlo nakloněné pod úhlem 45 stupňů. To zkombinuje přímý výhled na kreslící plochu pod , a odráží pohled na scénu ve vodorovné poloze v přední části umělce. Tato konstrukce vytváří převrácený obraz, který je pravolevé obrácen, když se obrátil na správnou stranou nahoru.

Také světlo je ztracen v nedokonalém odrazu. Wollaston design používal hranolu se čtyřmi optickými plochami pro výrobu dvou po sobě následujících úvah (viz obrázek) , tak produkovat obraz, který není převrácený nebo stranově převrácený. Úhly ABC a ADC jsou 67,5 ° C a BCD je 135 ° . Z toho důvodu , že odrazy dojít prostřednictvím úplného vnitřního odrazu , tak velmi málo světla je ztracena . Není možné vidět rovnou prizmatem , takže je nutné , aby se na samém okraji vidět papír . Přístroj se často obsahuje slabou negativní čočky , vytváří virtuální obraz scény přibližně ve stejné vzdálenosti jako kreslící plochu tak, aby oba lze zobrazit v dobrém zaměření současně. Více papíry solution.

Je-li bílý papír používá s lucida kamery ,překrytí papíru se scénou, má tendenci vymýt scénu , takže je obtížné zobrazit. Při práci s lucida kamery , je často výhodné použít černý papír a nakreslete bílou tužkou. Více fotopapíry.

Fotoaparát lucida , že komerční komplexní (“ vzorek „) uspořádání umělci používali od počátku roku 1950 do konce roku 1980 běžně známý jako “ Lucigraph “ , který se používá čočky umístěné na plošině , kde byla umístěna původní referenční materiál ( jako na fotografii ) . Měchové uspořádání a dva kliky dovoleno umělce rozšířit nebo zmenšit velikost obrazu. Umělec mohl zesílit a vložte svou hlavu pod stínu baldachýnem vidět obraz . Snímek byl promítán vzhůru na skleněné desky rovnoběžně s podlahou , kde se umělec mohl umístit průsvitný list bílého rozvržení dokumentu , na který se nakreslit obrázek nebo Comp.

Výraz “ vzorek “ je také používán zaměnitelně jakozkratka pro “ kompozice “ nebo “ kompozitní “ uspořádání . Tento stroj za předpokladu, že umělec prostředek rychle a přesně ilustruje tím, že zaměstná proměnné dimenzování schopnosti zařízení , a pro montaging skici fotografií a různých vizuálních prvků do kompozice . Většina programů pro úpravu stávající počítač fotografie poskytnout stejnou funkcionalitu jako fyzické “ camera lucida “ zařízení , které je činí zastaralý ve všech , ale individuální použití.

The post Camera Lucida first appeared on TISK FOTOGRAFIÍ.

Je zcela tmavý na všech ostatních stranách krabice , včetně straně, kde je vytvořen bod . Tato část je obvykle černou barvou , ale černé skříňky jsou také k tomuto účelu použít . K dispozici je také tenká obrazovka , která vypadá jako projekční fólie , a je kladen na mezi tmavou stranou přiléhající k dírky . Více zde.

Až do určitého bodu , tím menší otvor , tím ostřejší obraz , ale stmívače promítaný obraz . V optimálním případě je velikost otvoru by měla být 1/100 nebo menší vzdálenosti mezi ním a promítaného obrazu .

Vzhledem k tomu,Dírková komora vyžaduje dlouhou expozici , jeho uzávěr může být ovládán manuálně , jako s klopou z lehké odolné materiál k zakrytí a odkrytí dírku . Typické expozice v rozmezí od 5 sekund až po několik hodin .

Obyčejné použití dírkové komory je zachytit pohyb slunce po dlouhou dobu. Tento typ fotografování se nazývá solargraphy .

Obraz může být promítán na průsvitné plátno pro sledování v reálném čase ( populární pro pozorování zatmění slunce , viz také camera obscura ) , nebo může vystavit fotografický film nebo Charge Coupled Device ( CCD ). Dírkové kamery s CCD jsou často používány pro dohled [upravit překlad] , protože je obtížné zjistit . Více zde prodej rámů Barth.

Dírkové zařízení poskytují bezpečnost pro oči při sledování zatmění slunce , protože událost je sledován nepřímo ,snížená intenzita dírkové obrázku je neškodné ve srovnání s plnou záři slunce sám .

Camera obscura nebylo tolik vynález jako objev a vývoj . Camera obscura pracuje na přirozeně se vyskytující jev ( dírkové čočky) a mohou , například, často je třeba dodržovat při sluneční paprsky přes husté listí . V průběhu staletí se mnoho lidí přispěla k návrhu kamerových obscuras , jak ji známe , ale všechny jsou založeny na základních optických zákonů , které popisují povahu .

V 5. století před naším letopočtem ,Mohist filozof Mozi (墨子) ve starověké Číně bylo uvedeno efekt obráceného vytváření obrazu pomocí dírkou .Obraz převráceného čínské pagody je zmíněno v Duan Chengshi v (d. 863 ) knihy Různé Kousky z Youyang psané během dynastie Tchang ( 618-907 ). Spolu s experimentováním s dírkové komory a hoření zrcadlo starověkých Mohists , dynastie Song ( 960-1279 CE ) Čínský vědec Shen Kuo ( 1031- 1095) experimentoval s technikou camera obscura , a byl první vytvořit geometrické a kvantitativní atributy pro něj . Více kvalitní papíry.

Řecký filozof Aristoteles pozoroval fenomén ve čtvrtém století před naším letopočtem . Ve své knize Problémy , napsal:

„Proč je to , že když slunce prochází quadri – přípojek , jako například v proutí , to neprodukuje postava obdélníkového tvaru , nýbrž kruhovitý ? „, A dále “ Proč je to, že zatmění Slunce , podíváme-li se na to přes síto nebo přes listy , jako je letadlo -strom nebo jiný listnatých stromů , nebo pokud jeden spojuje prsty jedné ruky přes prsty druhé straně paprsky ve tvaru půlměsíce , kde se dostanou na zemi? Je to ze stejného důvodu jako , že když světlo svítí skrz obdélníkové kukátko , zdá se, kruhového tvaru kužele ? “ Více zde.

Jasnější popis byl uveden na počátku jedenáctého století Alhazen v jeho práci Kniha optiky, která se později stala hlavním zdrojem kniha Rogera Bacona a dalších evropských učenců :

Pokud je obraz Slunce v době zatmění – za předpokladu, že není celkem jedno – prochází malým kruhovým otvorem na rovinném povrchu opak , bude to ve tvaru půlměsíce . . . Obraz slunce dělá jen to správně, pokud je otvor je velmi malý.

Je možné předpokládat, že znalost kamera obscura účinek byl rozšířený mezi arabskými učenci , kteří se zachovalými Aristotelovu učení v průběhu raného středověku v Evropě.

V 13. století , Robert Grosseteste a Roger Bacon komentoval dírkové komory . V letech 1000 a 1600 , muži takový jako Ibn al- Haytham , Gemma Frisius a Giambattista della Porta napsal dírkové komory , vysvětluje, proč jsou obrázky vzhůru nohama . Více zde.

Kolem roku 1600 , Giambattista della Porta přidal objektiv dírkové komory . To nebylo dokud ne 1850 že skotský vědec jménem Sir David Brewster vlastně vzal první fotografii s dírkovou komorou . Až donedávna se věřilo, že Brewster sám razil termín “ dírkové “ v “ stereoskop a „. Nejčasnější odkaz na pojem “ dírkové “ bylo vysledovat až téměř století před Brewster na přednášky Jamese Fergusona o vybraných tématech. Sir William Crookes a William de Wiveleslie Abneyová byly jiné brzy fotografové vyzkoušet dírkové techniku .

The post Dírková komora first appeared on TISK FOTOGRAFIÍ.

Emulze se postupně tmavnout , pokud byla ponechána , aby světlo , ale proces je příliš pomalý a neúplné být jakékoliv praktické využití . Místo toho ,velmi krátká expozice obrazu vytvořeného objektivem kamery se používá k výrobě jen velmi nepatrné chemické změny , proporcionální k množství světla absorbovaného každou krystalu . To vytváří neviditelný latentní obraz v emulzi , která může být chemicky vyvinutého na viditelné fotografii .

Kromě viditelného světla , všechny filmy jsou citlivé na rentgenové záření a vysokoenergetických částic . Většina z nich je alespoň trochu citlivá na neviditelným ultrafialovým (UV) světlem . Některé účelové filmy jsou citlivé na infračervené (IR) oblasti spektra .

V černo- bílém fotografickém filmu je obvykle jedna vrstva stříbrných solí . Při rozvoji vystavená zrna , stříbrné soli jsou přeměněny na kovové stříbro , který blokuje rozsvítí a objeví se jako černá část filmu negativ … tisk fotografie Praha, velkoformátový tisk, velkoformátovy tisk fotografií,

Barevný film má nejméně tři citlivé vrstvy . Barviva , která se adsorbují na povrchu stříbrných solí , aby se krystaly citlivé na různé barvy . Typicky modrý – citlivá vrstva je nahoře , následovaný zelené a červené vrstvy . Během vývoje , exponované stříbrné soli jsou přeměněny na kovové stříbro , stejně jako s černo- bílý film.

Ale v barevném filmu se vedlejší produkty vývojového reakce současně v kombinaci s chemikáliemi známými jako barevné spojek , které jsou obsaženy buď v samotném filmu nebo v developerské řešení pro vytvoření barevné barviva. Vzhledem k tomu, že vedlejší produkty vznikají v přímé úměře k množství expozice a rozvoje, barviva mraky tvořily také v poměru k expozici a vývoje. Po vývoji ,stříbro je převést zpět na stříbrné soli v bělicím stupni . To je možné z filmu v opravě kroku . Upevňovací zanechává pouze vytvořených barviv , které v sobě spojují k vytvoření barevné viditelný obraz .

Moderní barevné filmy , jako Kodacolor II , mají až 12 emulzních vrstev, se směrem nahoru na 20 různých chemických látek v každé vrstvě .

Kvůli film fotografie dlouhé historii rozšířeného užívání , tam je nyní asi bilion obrázky na fotografický film nebo fotografický papír ve světě, stačí pokrýt plochu zhruba 10.000 km2 (4000 mílí čtverečných) , asi polovina velikosti Walesu.
Brzy fotografování ve formě daguerreotypes nepoužíval filmu vůbec . Na světlo citlivé na chemické látky byly vytvořeny na povrchu postříbřené měděného plechu . Alternativní způsob Kalotypie vyrábí papírové negativy . Začátek v roce 1850 , tenké skleněné desky potažené fotografickou emulzí se stala standardem médium . Ačkoli křehké a těžké ,sklem používaným ke fotografických desek byl lepší optickou kvalitu , než prvních průhledných plastů a byl zpočátku levnější. Desky pokračoval být používán dlouho po zavedení filmu , a jsou stále vyráběny pro vědecké účely… velkoformátovy tisk fotografií Praha , tisk fotografií Praha, tisk na plátno, fotografie na plátně, fotografie na plátně,

Hurter a Driffield začal průkopnickou práci na světelné citlivosti fotografických emulzí v roce 1876 ve své práci umožnila první kvantitativní míru rychlosti filmu být vymyšlen.

První flexibilní fotografický svitkový film byl uveden na trh George Eastman v roce 1885 , ale původní “ film“ byl vlastně povlak na papírové podložce . V rámci zpracování obrazu, které byly odstraněny z vrstvy papíru a přenesena do vytvrzené podporu želatiny . První průhledný plast svitkový film následoval v roce 1889 byl vyroben z vysoce hořlavé nitrocelulózy ( “ celuloid “ ) , se obvykle nazývá “ dusičnan film“ .

I když acetát celulózy nebo „bezpečnostní fólie “ byl představen Kodak v roce 1908, na první pohled to našlo jen několik speciálních aplikací, jako alternativu k nebezpečným filmu dusičnanu , který měl výhody, které výrazně tužší , mírně transparentní , a levnější . Přechod nebyl dokončen pro X -ray filmů až do roku 1933 , a přestože bezpečnost Film byl vždy použit pro 16mm a 8mm domácí videa, dusičnan filmu zůstal standardní divadelních filmů 35 mm tak, aby byla nakonec ukončena v roce 1951 .

The post Fotografický film first appeared on TISK FOTOGRAFIÍ.

The post Co znamená motion blur? first appeared on TISK FOTOGRAFIÍ.